Občas si jen tak nazdařbůh vytahuju z knihovny jednotlivé svazky a čtu si v tiráži: „Sazbu z písma Futura zhotovil…“, „Z nové sazby písmem garmond Baskervill vytiskl…“, „Sazbu písmem Dynamo připravil…“ ap. Přemýšlím, proč typograf zvolil právě takovou úpravu a takové písmo, jak to na čtenáře po letmém pohledu působí, jaké písmo bych vybral já – inu, užívám si ten drobný údaj, který k většině čtenářů nikdy nepromluví. Stálo by za to sepsat malou historii tohoto údaje v tiráži: jen velmi nezávazně vím, že 50. a 60. léta mu přála a patřil takřka k povinným položkám; v letech 70. a 80. tomu bylo přesně naopak. A dnes? Někteří údaj uvádějí vždy, někteří nikdy a někteří jak kdy. Kdo vlastně rozhoduje o tom, zda v tiráži tento údaj bude, nebo ne – redaktor, sazeč, typograf? Odpověď nemám, zato mě tohle přemýšlení vtáhlo do bezmála absurdního děje (znáte tu pohádku o muži, který cestou na trh měnil, až vyměnil?).
Chystal jsem se před časem napsat recenzi na jednu prestižní ediční řadu. První svazky řešil jiný typograf než svazky další; první údaj o použitém písmu obsahovaly, další už ne: přitom všechny sázelo stejné studio. Tipnul jsem si, že jde buď o písmo Zapf Calligraphic od Bitstream, nebo o nějaký jeho klon. Vím sice, že existují internetové služby, které z oskenované stránky spolehlivě určí použitý font, chtěl jsem však mít informaci přímo od pramene. Obrátil jsem se emailem na dané studio, jeho odpověď však byla zamítavá: můj dotaz je prý neetický, jde o obchodní tajemství nakladatele a jedině on je oprávněn mi takový údaj poskytnout. Chvilku jsem přemýšlel, jak se dá údaj o použitém písmu zneužít, ale nic mě nenapadlo… Zavolal jsem nakladateli. Chvíli trvalo, než pochopil, že opravdu nechci vědět nic jiného než takovou drobnost (myslel „pitomost“), a odkázal mě zpět na dané studio, neboť o použitém písmu neměl ani ponětí – rozhoduje o něm prý typograf a sazeč. Tak jsem nakonec zavolal typografovi. Ten písmo bez okolků a jakýchkoli pochybností, ba dokonce bez jakéhokoli mého vysvětlování sdělil.
Je to možná jen příklad špatně určených kompetencí mezi nakladatelem, výtvarníkem a sazečem; je to možná jen nedorozumění. Nicméně taková banalita může nakonec vzbudit i pochybnosti. Filip Blažek, typopublicista, mi k tomu napsal: „Dnes se údaje o použitém písmu často neuvádějí proto, že autor sazby písmo nemá legálně a nechce provokovat Františka Štorma, Adobe nebo URW, že používá jejich písma. Zajímavou strategii volí ruská firma ParaType, která má akci s názvem Písma ParaType legálně, kdy grafici do tiráže umístí malou ikonku s tímto nápisem. Už jsem to viděl v několika ruských tiscích. Možná by to mohl dělat i F. Štorm: legální uživatelé by mohli do knížek přidat nějaký symbol jeho písmolijny.“
Nepochybuji, že mají velká studia písma legálně zakoupena. Neměla by však hazardovat se svou dobrou pověstí a raději ztratit dvacet vteřin drahocenného času přidáním jednoho řádku do tiráže: „Sazbu z písma … zhotovil…“ Nakladatel na tom neprodělá a typofilové je za to budou velebit.
3 komentáře:
Rekl bych, ze tiraz, nebo jeste lepe incipit a explicit, ktere zvysuji radost ctenare o stovky procent (ac jsou jiz vzacnosti), maji byt jednou z ozdob knihy, maji promluvit v souladu s textem knihy; povazuji za trochu nestastne, ze tiraz je zhusta neuplnym soupisem technickych parametru, nikde ani stopa po lidske dusi, po krase tvurce. Jak je skvele, kdyz clovek nalezne zde slova konci se kniha ta a ta, kterou pro vas pripravil tak a tak ten a ten. Sem samozrejme patri i pismo. Pismo, ano kazdy jeho znak, je obrazem, umeleckym dilem. Pokud zname autora a nazev dila, je hanebnost ho nezverejnit. Vzdyt prave pismo je klicovou soucasti estetickeho prozitku pri cetbe, snad jsem extremista (a to leckdy jsem), ale melo by byt soucasti normy (resp. mela by byt nejaka norma!), aby nikdy v knize nechybel nejen udaj o nazvu pisma, ale take jmeno(a) jeho tvurce(u). Kdyz konci film v kine, vzdy setrvam az do skonceni vsech titulku. Povazuji totiz za slusne alespon si precist jmena tech, kteri mi prinesli radost svou praci. To je zasadni takesoucast meho sledovani filmu. A to same plati o knihach. Uvadet jmena lidi, kteri se jakkoli vyznamne podileli na priprave publikace, je nutne: jednak nesou na veky odpovednost za to, co spachali, jednak, alespon mne, potesi, kdyz si po docteni krasne udelane knihy prectu, „kdo to zavinil“. Mam tak pocit, ze ziju mezi lidmi.
Viděl bych to na dvě až tři možnosti. Spousta lidí snad ani netuší, že zjistit určité písmo je poměrně snadné. Když před nimi od oka „vypálíte“ nějaké jméno písma a potom to na 80 % sedí, považují vás za „borce“. Tito lidé se mohou domnívat, že mají skvělý patent na knižní úpravu.
Druhá možnost už tady zazněla. Pokud nemám písmo legálně, příliš se o tom nešířím. I když je to stejně pochybné, jako první možnost (zjistit jméno písma jde), bude to častější varianta. Stačí se zeptat v Amosu a URW, kolik je tady zakoupených písem a budeme v obraze.
Nakonec přichází poslední možnost: lenost. V jednom vydavatelství se tiráž vytváří až nakonec, aby tam byla správná jména. Často ji vytváří odborný redaktor knihy, nikoli autor sazby. Proto neni nic neobvyklého, když se do tiráže nedostane něco podle požadavků sazeče (úpravce). Navíc mají svou standardní tiráž, které se drží. Samozřejmě v ní není nic o písmech. Nebo tam má být: „Sazbu písmem Times New Roman provedl…“ :)
Pro úplnost bych doplnil možnost, že názor typografa byl natolik znásilněn, že ten se k dílu které byl přinucen spáchat, nebo bylo proti jeho vůli změněno, nechce hlásit.
Okomentovat