Deník N: Těžký život za paywallem

Úvodem
Nebudu hodnotit Deník N po obsahové stránce. Sledoval jsem ho od okamžiku ohlášení, většinu redaktorů znám a čtu, okamžitě, jak to jen šlo, jsem se stal předplatitelem elektronické i tištěné verze. Až na kulturu, která je zatím popelkou a hledá se (v množství článků i profilu rubriky), se mi obsah líbí a čtu prakticky vše, co vyjde. Až na Respekt a irozhlas.cz jsem díky Deníku N většinu jiné elektronické publicistiky přestal sledovat.
Něco za něco?
Chtěl bych se však pár slovy věnovat komfortu čtení, a to jen elektronickému. (Stranou nechám tištěný speciál, který typografií připomenul ubohá 90. léta a řadu dávno uzavřených slepých uliček znovu zbytečně prošlapával: bloková sazba v superúzkých sloupcích, obludné mezery mezi slovy, parchanti atd. Noviny budou doufám odladěnější.) 
Pracuji celý den u počítače, a tak rád „čtu ušima“: při chůzi, v dopravě apod. Mám iPhone a iOS, který umožňuje jednoduchým odesláním (tlačítko Sdílení > Zkratky > Speak Body of Article) začít jakýkoli text poslouchat v audiopodobě. Případně používám už roky Instapaper a posílám si do něj články, které chci číst později a přes ikonu Speak si je nechávám přeříkávat.
Deník N však s něčím takovým nepočítá (a to, pěkně prosím, nejsem slepec, to bych byl už úplně mimo hru). 
Pokud jste na webové stránce, řádně zalogovaní do svého účtu a pošlete si text do Instapaperu – ouha, uslyšíte první odstavec a pak výzvu, ať si Deník N předplatíte. Pokud se pokusíte nechat si systémově článek předčítat, dopadnete stejně.
Jde to obejít malým trikem: zobrazíte článek v režimu zjednodušeného textu (což vestavěné Safari signalizuje ikonou vedle adresy), ten pošlete do Instapaperu a najednou máte k audiočtení text celý.
Říkal jsem si budiž, třeba to vyřeší aplikace – ale ani v ní, přestože se přihlásíte, nemůžete texty poslouchat celé, vždycky skončíte u torza a výzvy k předplacení. Možná by to vyřešila ikonka reproduktoru a zabudovaná funkce Speak (jako má Instapaper nebo Pocket), ale to by člověk chtěl za peníze asi moc. 
(Stranou nechám, že aplikace nepřináší krom líbivého, ale málo funkčního GUI – zkuste si např. odložit na později desítky textů a pak si je procházet - nic navíc, než co má web, zejména mobilní, ba co víc, nemá prakticky žádné možnosti typografického ladění.)
Stará pravda
Steve Jobs řekl, že lidé kradou písničky, neboť je to jednodušší než se k nim dostat legálně. Zavedl jednoduchý způsob nákupu (iTunes Music Store) a své tvrzení dokázal: kdo kradl jen proto, že koupit nešlo, najednou kupoval a platil. Ale kdyby to nebylo jednodušší, než jak byl zvyklý (při „pirátění“), nefungovalo by to. 
Deník N se snaží o nemožné: za peníze nabídnout službu složitější, plnou nástrah, které bezplatné alternativy nemají, a očesanou o funkce, které uživatel očekává.
Je dobře, že se člověk může dostat k placené publicistice a díky ní žít nad hnojem fake news a fejsbuk kydů. Ale proč se kvůli tomu musí vracet technologicky někam o deset let zpět, když je rok 2019 za dveřmi?

Žádné komentáře: