„Tragické na našich časech není to, že se v nich všude o svobodu ukládá, neboť se to dálo vždycky, nýbrž tragické je to, že se jí lidé tak lehce zříkají, ba že se jí chtějí stůj co stůj zbavit. Se svobodou odchází totiž také odpovědnost, a to je břemeno nepohodlné.“
Komunisty umučený básník Jan Zahradníček (1905–1960) se ve své přednášce českým tiskařům zamýšlí nad kořeny i budoucností typografie (bohužel až příliš jasnozřivě). I po 50 letech jde o text inspirující; některé významy pozbyl, jiné znovu nabyl – to ale platí i pro Zahradníčkovo dílo básnické. Zahradníček připomíná, že typografie je v první řadě řemeslo. I dnes „řemesla berou jedno po druhém za své, jsouce nahrazována pásovou výrobou tovární, dnes, kdy nosíme tuctové šaty, bydlíme v tuctových domech a žijeme tuctové životy, opouští řemeslná zdatnost také umění, takže se setkáváme například s malíři, kteří pro zanedbávání řemeslné stránky své práce, po čítajíc v to i tření barev a napínání pláten, nejsou s to uplatnit své umělecké nadání.“ Typografie, jedna z posledních bašt starého poctivého řemesla – platí to i dnes?
[Celý text v pdf.]
Žádné komentáře:
Okomentovat