Měsíc bez chytrého telefonu (psáno 2015)

Hledali jsme na podzim s dcerou ve vlaku volné místo. Byl podvečer, vlak našlapán k prasknutí a my otevírali kupé za kupé. Pokaždé se nám naskytl stejný obrázek: jakmile jsme vzali za dveře, z šera k nám od svítících displejů telefonů mlčky vzhlédlo dvanáctero očí. „Vypadají strašidelně,“ řekla dcera.
———
Ujasněme si to hned na začátku: mám chytrý telefon už léta (iPhone), mám tablet i notebook, jsem na volné noze a kromě vysedávání ve studiu se část mé práce odehrává venku – cesty ke klientům, schůzky, pracovní obědy –, a tam se mobilita a chytrost zmíněných zařízení opravdu hodí. Nebudete číst pamflet za návrat k přírodě a odvrhnutí techniky, to ne (na netu jich ostatně najdete v angličtině mraky, je to teď další z bobos hitů, někteří se tímhle apoštolátem i živí) – jen jsem si v onom podvečerním vlaku uvědomil, jak rychle chytré telefony vstoupily do našich životů, jak je samozřejmě ovládly. Na co mobily potřebovaly dlouhé roky, na to chytrým stačily doslova měsíce. A jak samozřejmě předpokládáme, že díky nim jsme výkonnější, dostupnější, že nám pomáhají šetřit čas a předcházet stresům a bůhvíco ještě.
Ale ruku na srdce: jak to víme? Ano, přesvědčují nás o tom reklamy (ty přímé i ty, co mají podobu článků na technologických webech) a přesvědčujeme se o tom především sami (když už jsme těch dvacet táců vysolili, tak to kruci musí stát za to, že).
Kdo z nás ale zkusil „změřit“ a porovnat své „hloupé já“ s oním upgradovaným, „chytrým já“? O kolik jsme se díky chytrým telefonům opravdu zlepšili? Co přesně navíc jsme získali? A nemuseli jsme výměnou za to náhodou něco obětovat?
———
A tak jsem se rozhodl pro malý experiment, měsíc bez chytrého telefonu. Moje výchozí pozice byla myslím dobrá: provozuji grafické studio od půli devadesátých let a mám tak v dobré paměti, jak jsem podnikal, když byl na stole jen počítač a internet a „hloupý“ mobil (kde ty Alcately OTC jsou…). Ani termín pro experiment jsem nevolil náhodou: jelikož v prosinci vrcholí grafikovi sezona (klienti hekticky tlačí na vánoční trh všechno, co jim může vydělat nebo na čem jim visí granty, které musí do konce roku vykázat), bude právě prosinec měsícem, kdy se Jakub verze 2014 změní na Jakuba verze… řekněme 2007. Bude to pravý zátěžový test.
Hned na začátku jsem si řekl, že „hloupý“ telefon, kterým svůj iPhone nahradím, nebude mít ani internet (žádné pokoutné javovské operování), ani fotoaparát, a zároveň to nebude žádný bazarový nostalgický exponát, ale reálný telefon, který je, stejně jako ty chytré, aktuálně na trhu. Nevěřili byste, jak je těžké něco takového dnes najít – tedy nepodlehnete-li lákadlům tzv. seniorských telefonů. Nakonec jsem koupil Nokii 130, překopíroval kontakty, deaktivoval u iPhone Messages, změnil u operátora tarif na čistě hlasový, nastavil Nokii stejné vyzváněcí melodie a tóny sms, jako měl iPhone, aby mě nové zvuky neděsily, a šel spát: byla půlnoc a listopad se právě zhoupl do prosince.
———
Soukromý život
První pocity poté, co chytrý telefon „vysadíte“, by se daly popsat jako nejistota, ztráta návyků, či dokonce reflexů. Sotva jsem vlezl do tramvaje, sáhl jsem do kapsy, abych prošel RSS čtečku nebo Twitter. A nic, prázdno. Někam jsem vyrazil a sáhl po čase do kapsy, abych se ujistil, zda jdu správným směrem nebo zda by mi nějaký spoj zkrátil cestu. A nic.
Jsou to otravné momenty, ale lehce řešitelné a brzy odbouratelné – začnete se zkrátka chovat tak, jak jste se chovali před nákupem chytrého telefonu. Spoje či trasu si zjistíte předem, než někam vyrazíte. Na dlouhé cesty dopravou se vybavíte knihou, Kindlem nebo mluveným slovem v mp3 (s čímž si hloupý telefon poradí na jedničku). Nebo, když na to máte žaludek, začnete si trénovat smalltalky s náhodnými spolucestujícími: osvěžující zábava.
(Malá vsuvka: multitasking chytrých telefonů je zákeřný – jsem velký čtenář, ale kdykoli jsem na telefonu začal číst delší text, ať už v Kindle aplikaci, nebo v Instapaperu, měl jsem po chvíli hlodavý pocit, že mi něco uniká, a takřka s vyloučením racionální regulace jsem kontroloval mejly, tvíty či novinky v RSS čtečce. S hloupým telefonem jsem najednou dokázal dlouhé desítky minut psolouchat mluvené slovo, chodit o dost víc pěšky, abych mohl rozposlouchané doposlouchat, a podobně jsem dokázal od Kindlu neodtrhnout zrak, dokud jsem nepřejel několik stanic. Euforické. Jistě, nabízí se námitka, že nejde o problém chytrého telefonu, ale slabé uživatelovy vůle. A je to tak, ale čestně přiznávám, že pro mě byl a je chytrý telefon v tomto ohledu silnější soupeř.)
Z pohledu soukromí zbývá jediný bod, s nímž jsem se nepopral: absence pohotového a dostatečného fotoaparátu. Máte-li děti a trávíte-li s nimi hodně času aktivně, tak fotíte, a to neplánovaně, jak situace přicházejí. Já si navíc rád fotím pouliční typografii nebo vůbec písmenka v jakémkoli užití a zneužití. A iPhone v obou případech odváděl skvělou práci: fotky dostatečně kvalitní, a přitom foťák vždy po ruce a natolik skladný, že o něm nevíte, když ho nepotřebujete.
Představa, že začnu tahat znovu kompakt nebo nedejbože zrcadlovku, a to nonstop v batůžku v pohotovosti, co kdyby…, je po zážitku s fotoaparátem v chytrém telefonu teoreticky představitelná, ale prakticky nevýhodná. V rámci testu jsem dokonce poctivě prošel ty nejmenší a nejkompaktnější kompakty; parametry i rozměry mají skvělé (Sony), ale GUI neintuitivně pomalé – celá tahle oblast bohužel s nástupem chytrých telefonů doslova vyklidila pozice, rezignovala na vývoj a žije z minulosti a z důchodců, kteří si ještě chytrý telefon nepořídili.
K soukromí souhrnně: hloupý telefon mě zkáznil, přinutil mě lépe plánovat a promýšlet víc tahů dopředu, v tomhle směru mě o nic neobral, spíš naopak.
Vzal mi však možnost pohotově fotit, a zatím nevím, jestli by z toho šlo vybruslit (jediné hloupé telefony, co mají jakés takés foťáky, což je Samsung 5611 a Nokia 515, fotí prachbídně, a navíc mají internet a aplikace pro sociální sítě, takže už vlastně žádnými hloupými telefony, které by splnily nároky tohoto testu, nejsou).
———
Pracovní sféra
Tady jsem očekával jasné ztráty: uniknou mi důležité informace, budu pozdě reagovat na e-maily a pak obtížně žehlit problémy z toho vzešlé, klienti se budou divit, jak jsem najednou nepohotový v odpovědích atd. atd., zvláště když je prosinec a ve studiu nám vrcholí každoroční honička a z týdeních termínů se stávají pro většinu úkonů termíny denní.
A víte co? Nestalo se vůbec nic. Úkoly jsem si místo Google kalendáře psal do papírového zápisníku, mnohem víc jsem telefonoval, mejly ráno důkladně roztřídil, abych se k některým už nemusel vracet, u všech „žhavých“ se ukázalo, že odpovědět do minuty i do dvou hodin vyjde nastejno. Všechny termíny se stihly, všechny zakázky odešly do tiskáren, nikdo z klientů si myslím ničeho nevšiml a všichni včas zaplatili.
———
(Sebe)vzdělávání
Ačkoli na Twitteru sleduju řadu osobností z oboru, odborných typografických webů či časopisů, ani tady jsem se nepřesvědčil o tom, že utrpělo mé (sebe)vzdělávání. Večer jsem si je prošel v klidu u počítače nebo v tabletu – dokonce jsem byl koncentrovanější a při jejich vstřebávání výkonnější než v tramvaji.
A pak: všiml jsem si, že v područí chytrého telefonu jsem se vzdal něčeho důležitého: zdánlivě nedělat nic, ale v hlavě si věci přerovnávat, promýšlet, zvažovat… Když se to najednou zase dostavilo v pravidelných dávkách, bylo to jako píchnout si herák: už nechcete, aby to přestalo…
Opakuji pro pořádek: soudím jen svůj obor a je mi jasné, že se jistě najdou lidé, kteří by si chytrý telefon jako pracovní nástroj obhájili. Za sebe říkám, že chytrý telefon možná některé věci usnadní, ale rozhodně není tak revoluční, jak nás o tom jeho výrobci přesvědčují a jak pod jejich vlivem přesvědčujeme sami sebe. S odstupem se mi jeví jen jako alternativa a pro člověka, který stejně denně vysedává u počítače a netu nic tak zásadního, co by notýsek a telefon nezvládly, nepřinese. (Ostatně, i celé slavné GTD je původně papírové a na papíru funguje stejně dobře, jako v Things.)
Přesto, přišel jsem i tady o něco? Snad o Evernote (moci se i na cestách kdykoli podívat na jakýkoli papír, co je nějak důležitý) a pohotovou archivaci lejster. Na druhou stranu: když je proženu stolním skenerem s automatickým podavačem, vyjde to nastejno.
———
Chcete víc?
Moje ambice nejsou ani vědecké, ani generalizační, sledoval jsem jen svůj sobecký zájem. Ale vy se můžete pustit na další cestu. Přikládám na konec textu odkazy na několik článků, které se mého testu týkají: napsali je lidé, kteří buď vzdali chytrý telefon, nebo sociální sítě, nebo o tom aspoň teoretizují. Vážnějším zájemcům pak doporučuju knihu Digitální demence, jež se některými kapitolami mého testu dotýká.
———
A já? Ačkoli se chytrého telefonu (zejména kvůli foťáku) nejspíš nevzdám, o sobě jsem se dozvěděl dost. Pravděpodobně z telefonu odstraním řadu aplikací, které mě rozptylovaly, a budu na sebe dohlížet, abych po telefonu nesahal jen proto, že zrovna nemám po ruce nic jiného, co by mě zaměstnalo či co by si zasloužilo moji pozornost.
Skoro pokaždé se totiž najde něco o dost důležitějšího než „fejvoritovat tvít“ či „skenovat perexy instapaperovaných článků“, jen na to přijít, být si toho vědom.
Měl jsem ze sebe dobrý pocit, když jsme byli s dcerou na hřišti (ano, v tomto podivném prosinci to občas šlo): jako jediný rodič jsem si tam s ní nonstop povídal či blbnul. Přes rozsvícené displeje nás při tom pozorovaly dvě desítky rodičovských zombíků, kteří na dětské otázky odpovídali „počkej, jen něco vyřídím“…
(Pokud k textu máte otázky či doplňky ze své zkušenosti, třebas mi je napište.)
———
Odkazy:
— Chytré telefony otupují myšlení a jejich notoričtí uživatelé hloupnou (http://mobil.idnes.cz/analyticke-mysleni-smartphone-uzivatele-hloupnou-f8n-/mob_tech.aspx?c=A150316_155706_mob_tech_hro)
— Mock my Nokia all you like – I’m happier since ditching my smartphone
http://www.theguardian.com/commentisfree/2015/jan/26/mock-nokia-happier-since-ditching-my-smartphone
— The web has stolen my creativity. What I need is the time and space to think
http://www.theguardian.com/technology/2015/jan/09/facebook-stole-my-creativity-jemima-kiss
— 10 Reasons Why Dumbphones are Better Than Smarpthones
http://www.mailinmobile.com/blog/10-reasons-dumbphones-better-smarpthones/
— Mnoho informací, málo jistoty
https://067.cz/archiv/18/mnoho-informaci-malo-jistoty.html
(Jen pro předplatitele)
— Our ‘Deep Reading’ Brain: Its Digital Evolution Poses Questions
http://niemanreports.org/articles/our-deep-reading-brain-its-digital-evolution-poses-questions/
— People don’t buy products, they buy better versions of themselves
https://blog.bufferapp.com/people-dont-buy-products-they-buy-better-versions-of-themselves
— This Is How Technology Is Affecting Your Relationship
http://m.huffpost.com/us/entry/5884042

2 komentáře:

Bobinka123 řekl(a)...

Tak to jsem na to bych rozhodně nezvládla. Já už mám roky iPhone a jsem na něm závislá! Začíná mě ale štvát, jak se postupně dost rychle zhoršuje stav baterie. Takže teď dost uvažuji o koupi telefonu od úplně jiné značky. Pro mě je vlastně jen důležité, aby měl můj telefon dobrý fotoaparát a pak tady dost paměti, abych si mohla fotky ukládat a prohlížet. Taky by bylo fajn, aby byl dost velký na to, abych mohla sledovat digitální televizi.

Tynka_125 řekl(a)...

Já bez mobilu nedám ani ránu. Sice se snažím ho nepoužívat tak často, obzvlášť, když jdu na procházku do lesa, ale stejně mi to nedá. Co kdyby se mi něco stalo, nebo někdo něco potřeboval. Navíc jsem si před týdnem objednala nový Redmi Note 11 a ten tak krásně fotí, takže už ho mám skoro plný různých fotek :-D .