(psáno pro revue Souvislosti 3–4/2018)
První jarní pivo na zahrádce nedaleko Grébovky. A co čert nechtěl, hned vedle štamgastů, kteří se v nekonečném proudu slov dostali i k typografii: „Dneska jsou v řiti už i písmenka. Nemůžou se hejbat, tak jsou vodepsaný. Vždyť těm děckám už ani slabikáře nebudou dávat, všecko bude na jůtůbu.“
Cestou domů se mi ten hospodský plk rozležel. Ono by to možná vydalo na knihu. O časech, kdy písmena nebyla jen cihlami pro slova, lešením pro významy, ale nesla si ještě tajemný a nekonečný prostor, který čekal na objevení a interpretaci.
Začalo by se čtyřmi písmeny, co je ukřižovali spolu s Kristem. Pokračovalo by se přes středověké mystiky, kteří v jednotlivých písmenech viděli to, co v Bibli nebylo dořečeno. Zmínily by se iluminované iniciály jako vypravěči malých, podvratných příběhů vložených do příběhů velkých. A tak dál, až třeba po avantgardu a redefinování jazyka včetně jeho stavebních prvků tak, aby odpovídal přicházející levicové utopii; avantgardu, která písmena rozkřičela, roztančila, fotografovala nebo používala jako tabletky spouštějící rauše asociací.
V písmenech byla potence, o niž se zajímali básníci, teologové, výtvarníci, hudebníci i politici.
Z toho všeho už zůstaly jen stopy. A hlavně zmizely „mezioborové přesahy“. Výtvarná hra s písmeny byla vměstnána do výhradního kotce typografie a knižní úpravy (a pokud se s nimi ještě tu a tam divočí, tak leda na obálce). Marketing přeložil písmena do logotypů (IMB, M&S) a obecné povědomí je ponížilo do pouhého servisu školákovi prvního stupně (patří jen do slabikáře a knížek prvního čtení, tam ještě můžou ožít, mluvit nebo se dát třeba na útěk).
A tak tím nejvíc revolučním vpádem do tajemného prostoru písmen v nedávné době byl jazyk první digitální generace, která se vydala snad ještě dál, než si představovali teoretici avantgard na počátku 20. století. SMS, OMG, WTF, LOL, RTFM, MILF… – pamatuješ, BFU? Nebyly to jen běžné zkratky, byl to nový jazyk i životní styl a poslední hvězdná chvíle písmen, kdy dokázala zaujmout i puberťáka.
Jenže pak přišly fotografie a videa. Esemesky zůstaly pro prarodiče a e-maily pro rodiče…
Myšlenky se mi k tématu písmen vracely i v následujících dnech. Při hledání vhodné rytinky ve štosu starých nakladatelských propagačních tisků mi přišlo líto, že dneska už nikdo nepustí do světa reklamu na knihu postavenou ne na obálce nebo „blurbu“ od celebrity, ale na písmenkách, jako se to odvážil Ladislav Kuncíř v letáčku na Život sv. Františka:
„Jsou však ve světě stvořeníčka, kterých v době Františkově ještě nebylo. Jen obrazy jejich byly. Svatý František byl by je jistě též podmanil a použil jich k oslavě Tvůrce. Stvořeníčka bezvýznamná, skrytá, učerněná, bezvládná, a přece mají velikou moc – sdíleti moudrost, hýbati dušemi, měniti koloběh světových dějů. Jsou to tichá písmenka, uložená v sazebních kasách knihtiskáren, ti drobní olovění vojáčkové, zdánlivě nehybní a mrtví, ale vždy pohotoví sestaviti se u velikou armádu, schopnou větších výbojů a vítězství než nejstatnější legie mužů a kolony těžkých děl. Jejich neblahým osudem jest, že se nemohou sami uvésti v pohyb a nuceni jsou podrobovati se svým pořadatelům, kteří pohříchu jich používají namnoze k bojům špatným. Kterých tvorů nedovedl člověk zneužíti? […]Třítisíckrát zazpívala si písmenka, družně se k sobě vinouce v reji tiskařského lisu, se svatým Františkem Píseň Tvorů a ostatní jeho hymny a modlitby. A nyní posílajíce vám své polibky, vroucně vtisknuté na stránkách obou knih, žádají vás, vzácní přátelé a ctitelé sv. Františka, abyste jejich dílo přátelsky přijali a mezi své známé uvedli a dopřáli jim té radosti, by si to vše znovu ještě mohli zazpívati.“
Nad tou nostalgickou veteší jsem si – sám jsa sazeč – nemohl nepovzdechnout, jak i obory, které se vydávaly za hranice písmen, mají budoucnost spočítanou. Mystik aby se rekvalifikoval na politologa, autor literárních manifestů na správce facebookové stránky a sazeč na strážce typografických pravidel, který pospává u poloautomatizovaného počítačového zlomu.
Přitom ještě před pár desítkami let se na sazeče psaly i ódy, a to ne do oborových věstníků, ale do celorepublikových novin – jako to udělal Vojtěch Martínek v červnu 1940 v Moravskoslezském deníku v článku Mistři černého umění:
„Ale novodobí mistři […]jsou zakleti do síní a jizeb, naklánějí se nad příslovečné kasy s literkami nebo mnohem častěji sedí u skřípajících a cinkajících strojů a vykouzlují na podivuhodných klávesách jedinečnou a nezbytnou hudbu moderního člověka: hudbu běžících řádek a potištěných stran, novinových zpráv, hudbu vypravování a knih. Vyhoďte z dnešního života noviny, časopis, knihu, vyhoďte vůbec potištěný papír, a tvářnost světa se radikálně změní. Neboť dnešní všecek život roste ve svých závratných rozletech i bolestných zmatcích, ve svých kladech i záporech, v požehnání i kletbě z těch černých literek, jež se poslušně skládají v řádky. Bylo by těžko rozhodnout, není-li Jan Gutenberg, patron a praotec novodobých mistrů černého umění, větším objevitelem než Kolumbus. Nový věk by mohl začínat jím a velikým jeho vynálezem stejně oprávněně jako Kolumbem. A naši „černí mistři" jsou toho nového věku oddaní, ale i skrytí a neznámí služebníci. Znáte jejich dílo, ale neznáte tvůrce. Vidíte hotovou práci, ať už takovou, jež má věky přetrvat, nebo takovou, kterou vítr roznese druhého dne s uvadlým listem novin, ale nemůžete ani postřehnout všechny složky, z nichž se ta práce vytváří. […]Opravdu spisovatel by si měl často vzpomínat na pomocníka nutného a skrytého, bez něhož by všecky jeho myšlenky byly jen tichou samomluvou. Vlastně i ten jeho druh je do jisté míry kouzelníkem – což není hodně kouzelnictví i v moderním černém umění?“
Dočetl jsem a šel pro dceru do družiny; chlubila se mi, že vyráběli trojrozměrná písmenka a vymalovávali je podle asociací, které v nich vzbuzují. Že by byla ještě naděje? Pak jsme však otevřeli čítanku a mně došlo, že pokud nepovstanou noví mystici a noví básníci s touhou dát písmenům nové životy, jsou písmena odsouzena k doživotní samovazbě v kazajce nablblých rýmovaček, které nic neotvírají, spíš zavírají:
Ivane, Ivánku, / otevři čítanku. / Ireno, Irenko, / najdi tam písmenko.
Ale vloger by možná i to dokázal proměnit ve vtipné video se spoustou lajků…
Žádné komentáře:
Okomentovat