V čísle 1/2007 časopisu Click! začal nový seriál, jakási typografie pro uživatele textového editoru. Autorem je redaktor Richard Bébr a podle mě postavil hned první pokračování na velmi nejistém základě. Mám v zásadě dvě výtky: ke koncepci a k věcným chybám.
Existují dvě bývalé normy (ČSN), jedna pro pořizování rukopisů na psacích strojích a v textových editorech, jedna pro sazeče. Obě od 90. let neplatí a nejsou ani právně vymahatelné. V obou oblastech proto platí úzus, ne norma. A je otázkou k diskusi, zda se nadále držet normy ukotvené v historii psacích strojů, nebo přiznat textovým editorům větší podíl z normy typografické (když už dnes textové editory umí pokrýt svými funkcemi danou normu skoro stoprocentně), která je prověřená stoletími. Proč pořizovat soukromé texty podle jiných pravidel než zbytek textů, které nás obklopují? Myslím si, že celé zacílení Bébrova seriálu mělo být promyšlenější a minimálně opatřeno koncepčním úvodem.
Nevyjasněnost potom vede k nejasnostem nebo přímo k omylům. Jen namátkou: typografie prý rozlišuje tři pomlčky – jednou z nich má být „rozdělovací znaménko“ (!), N-pomlčka prý nemá relativní šířku vzhledem k danému písmu, ale šířku absolutní („šířka n v Arialu“), mezera kolem pomlčky se prý sází vždy, i u časových nebo místních rozsahů, znak krát v jistých případech pište jako iks („vypadá lépe“) atd., je tam toho víc.
Typograf zapláče, běžný uživatel bude zmaten. Podíval by se do literatury, ale autor mu pro jistotu o žádné neřekl. Co s tím? Přát si, aby i uživatelé textových editorů četli typografické příručky, ne rychlokvašné výcucy bez ujasněné koncepce...
