(Recenze knihy: Richard Poulin, Jazyk grafického designu. Praha, Slovart 2012. Přeložila Patricie Růžičková. Psáno pro revue Souvislosti 4/2012.)
Jeden z mnoha amerických artdirektorů vydal a v českém překladu dotlačil i na náš trh „ilustrovanou příručku vysvětlující hlavní principy designu“. Jeho záměrem bylo „sestavit učebnici grafiky, k níž se čtenář bude moci pravidelně vracet, aby načerpal důležité informace, inspiraci i praktické rady“.
Kniha má formu tematicky sevřených kapitol: procházejí krok za krokem všemi klíčovými motivy grafikovy práce (od bodu, plochy či barvy k abstraktnějším napětí, výrazu či rovnováze) a informace podávají ve formě „naučné mozaiky“. Úvodní definice přechází ve výklad, pravidelně přerušovaný monografickým portrétem významné autority. Tuto pomyslnou osu doplňují obrazové příklady, vždy s krátkým komentářem a uvedením designéra.
Přestože jde o profesionální ukázku zdařilého a přehledného knižního designu, přestože je autor uznávaná autorita a přestože jsou ukázky dostatečně didaktické, nemůžu se zbavit pocitu, že kniha je především ukázkou jedné etapy grafického designu, která už skončila nebo skončit má.
Velké (reklamní) agentury a jejich koexistence se „zprůmyslněným designem“ reprezentují progresivní vývoj v této oblasti asi stejně jako velké hudební koncerny: jsou to mamuti, které technologie vytlačují na okraj. Dnes díky specializovaným webům, blogům, oborovým konferencím a on-line vzdělávání může být uznávanou autoritou kdokoli, kdo má dost nápadů a energie. Nepotřebuje na to oblek a skleněný mrakodrap, dokonce ani diplom z té správné školy.
Sám žánr „obrazová publikace“ už nestačí plnit roli učebnice grafického designu: technologie se rozvíjejí tak rychle a dávají tolik podnětů pro nové designérské postupy, jako tomu nikdy v minulosti nebylo; designové módy dnes díky sociálním sítím možná žijí jepičtější životy než módy dřívější, ale zase se šíří rychleji a zasahují tolik recipientů, že by i mor mohl závidět; webová portfolia a portály nabízejí zájemcům o sebevzdělávání nekonečnou databázi ukázek doplněných komentáři autorit i laiků (o moderovaných diskuzních fórech, podcastech, videocastech, „retvítování“, „lajkování“ a nejrůznějších tematických wiki-přehledech radši mlčím).
A navíc: americká publikace, kde většina ukázek „kvalitního designu“ pochází od amerických grafiků? V globalizovaném světě má grafik jiné cíle než skončit v kanceláři newyorské avenue a pronášet přednášky pro bohaté mecenáše kultury. Design se dělá pro konkrétní lidi, řeší konkrétní úkoly (aby volební lístek byl přehledný i pro negramotného, aby turista našel svůj cíl, aby oko čtenáře u románu neslzelo samo od sebe, aby špatný font z novin byl nahrazen čitelnějším a zároveň úspornějším, aby displeje čteček vedly oko stejně jako černý tisk na papíře…)
Design pro design se přežil. Design jako pyramida se špičkou v Americe se přežil. Design jako zakonzervovaný kánon autorit je v rychlé digitální době passé.
Poulinova kniha je spíš takový krásný, místy i chytrý a čtivý blog, který dostal (za zásluhy) knižní kabát a pevnou vazbu. Není to ani nadčasová učebnice, ani žádný mezník. Je to jeden z tisíců pramenů, k nimž se může obracet začínající designér pro inspiraci. A dozví se tam o tom, že design je euroamerický a krásný a postavený na staleté tradici.
Na té tradici lpěme, na to ostatní nedůvěřivě koukejme kritickýma očima mladého pákistánského designéra, který v nizozemském studiu připravuje kampaň o AIDS pro ruskou „neziskovku“ a sám si pro ni připravuje azbuku, jsa nespokojen s tou v operačním systému…
Poznámka na okraj: Jedno téma kniha otevírá jen nepřímo – často hlubokou propast mezi ideou a řemeslem a nový fenomén, kdy tradiční rozdělení rolí na „umělce“ (= výtvarník, designér) a „řemeslníka“ (= sazeč, faktor) se slévá do dvojjediného „designéra“. Kniha je upravena podle všech pravidel publikace o grafickém designu, užijete si hezkých reprodukcí, kvalitního papíru, a když tomu rozumíte, bavíte se odhalováním zákonitostí sítě, na níž jsou všechny prvky pravidelně uspořádány. Ale když pohlédnete pod ruku sazečovi, najdete samé školácké chyby: od popletených uvozovek a pomlček po řeky a nevyrovnané mezery…
Žádné komentáře:
Okomentovat