Knižní tipy

(psáno pro blog nakladatelství Karolinum)

Podzim je čas zklidnění a ohlédnutí, přestože to letos – v čase koronaviru – bude nejspíš obtížnější než jindy. Přesto to zkusme: po práci neskončit ani u publicistických sumářů, ani u vykřičníků na sociálních sítích, ale u čaje a lampy s hromádkou knih, na které pro samé letní dovádění nebyl čas…

Palečka Michela Serrese je čtivý, podnětný a optimisticky laděný esej o nové éře, kterou člověku otevřel internet a digitální média. Jde o vizi, která byla zformulována těsně před tím, než internet ovládly sociální sítě – a tak představuje jeden extrém, jak soužití s internetem vnímat: člověk je jako bytost díky internetu upgradován a vylepšen (druhým extrémem je pak např. Spitzerova Digitální demence, která na koexistenci člověka s internetem a digitálními médii nenechá nit suchou). Je na čtenáři, aby si sám Palečku dosadil do aktualizovaného kontextu (média válcována sociálními sítěmi, fake news a jejich politický dopad ap.) a sám si díky ní odpověděl na otázku, co mu digitální existence přináší. (Já osobně jsem si takhle před časem zamudroval v souvislosti s chytrým telefonem – http://typoglosy.blogspot.com/2015/01/mesic-bez-chytreho-telefonu.html)

Během studií bohemistiky jsem se odborně zaměřoval na baroko. Černého antologie evropské barokní poezie Kéž hoří popel můj byla jednou z knih, které mě navždy ovlivnily. Koncepci velké renesanční antologie z Černého pozůstalosti si vzal do práce Jiří Pelán a v podobě dvousvazkového díla velkého formátu ji v Karolinu pod názvem Italská renesanční literatura. Antologie nedávno vydal. Je to kniha, kterou nedokážu přečíst v kuse tak, jako se čte román. Ale těším se na to, že ji budu po následujících přinejmenším deset let pravidelně otevírat a po kouskách ochutnávat. Veškerá evropská poezie moderní doby čerpá z obrazů, jejichž skici najdeme v této antologii. Kdo to se čtením evropské poezie myslí vážně, nejspíš se bez téhle dvojbichle neobejde.

O grafickou podobu knih se v Karolinu většinou starají buď žijící klasik české knižní typografie Zdeněk Ziegler (* 1932), nebo naopak „mladík“ Jan Šerých (* 1972). Tu a tam si svého grafika přivede autor – a tak se to stalo i v případě Svatováclavské bible. Můj spolužák z bohemistiky a kamarád Ondřej Koupil sestavil velkou antologii z barokního biblického překladu. Výběr textů měl jasný klíč (běh liturgického roku), obrazová složka však měla mít ráz experimentu: měla simulovat pozici barokního člověka, který při poslechu biblického textu bloumá očima po obrazech na zdech a stropech kostela, zkoumá je opakovaně, do detailu, třeba celý svůj život, a s texty si je nedělitelně propojuje. Kniha se měla pokusit tento zážitek replikovat modernímu čtenáři: úryvky z textů doprovázejí velkoryse pojaté reprodukce detailů obrazů. A podobně jako návštěvník kostela mohl obrazy pozorovat i v tiché kontemplaci mimo mši, měl dnešní čtenář dostat šanci obrazovou složku vnímat nejen skrze texty (a odhalovat jejich napojení na ně), tak se nechat naopak obrazy inspirovat ke čtení textů nebo je vnímat zcela samostatně, jako antologii obrazovou. Ondřej požádal o úpravu mě, ale práce byla nakonec spíš tandemová; hodně jsme se natrápili, vlezli tu a tam do slepé uličky, ale snad se to nakonec podařilo. Nerad bych, aby tahle kniha zapadla.

Žádné komentáře: