Encyklopedie praktické žurnalistiky

Než přejdu k opravdovým DTP glosám, neodpustím si malou pasáž recenzní. Nakladatelství Libri vydalo Encyklopedii praktické žurnalistiky jako komplexní průvodce odborníka i laika po světě médií a novinářské práce. Lze diskutovat o výběru hesel a jejich formulaci, to rád přenechám odborníkům. Autorskému kolektivu však nemůže projít jedno zcela zásadní opomenutí. Když jsem si v úvodním slově přečetl, že se vypořádají s určitou „literárností“ české žurnalistiky, nedokázal jsem si ještě představit, co mají autoři na mysli. Po pár stránkách jsem to pochopil: autoři se rozhodli progresivně odstřihnout média od literatury tím, že budou ignorovat jazyk jako tradiční základ médií i novinářské práce. Dnes ho prý nahradí digitální fotografie, internet a mobilní telefon. Ani heslo, které by se týkalo jazyka, dokonce i heslo korektura je spíš o korektuře technické. Vrcholným výsměchem je pak závěrečný sumář doporučené literatury: novinář nepotřebuje ani pravidla pravopisu (zato úvod do masové komunikace ano), ani moderní slovník češtiny (zato amerikanismů ano). Stačí mu prý bezmála padesát let starý Trávníčkův Slovník jazyka českého, vycházející z češtiny třicátých a čtyřicátých let. Shrnuto: moderní noviny a časopisy mohou být plné chyb a jazykových zrůdností, hlavně že mají kvalitně reprodukované fotografie bez moaré – vzkazuje autorský kolektiv odborníků kateder žurnalistiky Institutu komunikačních studií a Fakulty sociálních věd čtenářům…
Vnější podoba knihy je o něco radostnější. Nakladatelství má kvalitního sazeče, který bravurně zvládá i náročnou dvousloupcovou sazbu. Občas mu nejde dělení slov, občas nedodrží počet maximálních dělení pod sebou nebo nerozpálí odstavec, do jehož konce zbývá méně než čtverčík. Sazeč kupodivu podlehl tradičnímu bludu, že text vysázený skriptem působí důstojně: a tak jedenáct stránek Listiny základních práv a svobod tvoří zcela nečitelný apendix.
I korektor pracoval na knize zdatně. Pouze mu na str. 52 uteklo správné převádění megabajtů a gigabajtů (1 GB je 1024 MB, nikoli 1000 MB) a na str. 116 opatřil noviny vesměs z roku 1936 legendou „Hlavičky významných deníků z počátku 20. let 20. století“.
Velkou radost budou mít z knihy typografové, kteří v ní najdou množství kvalitně zpracovaných hesel, pěknou historickou galerii iniciál v úvodu každého abecedního oddílu a vtipné pojmenování jednotlivých částí knihy přímo v záhlaví příslušné knihy.
Kontrastně ke kvalitě a nápaditosti sazby působí nulová kvalita reprodukovaných obrázků. Redakce zřejmě nebyla s to dodat pořádné předlohy, a tak najdeme list z novin jednou pečlivě retušovaný s vzorně bílým pozadím, jindy (a to častěji) se stíny, šedivými šmouhami a výrazným rastrem. Přitom snad v žádném případě nejde o materiály, které by nebylo možno kvalitně naskenovat či ofotografovat a v grafickém programu důstojně upravit.
(B. Osvaldová, J. Halada a kol., Encyklopedie praktické žurnalistiky, Libri, Praha 1999. Odpovědná redaktorka M. Honzáková, obálka a grafická úprava J. Slanec, sazba Grafické studio Klíč.)