Brněnské nakladatelství J. E. Friče Vetus Via vydalo na sklonku loňského roku první číslo obnoveného BOXu, revue pro „slovo-obraz-zvuk-pohyb-život“. Se stejnojmenným periodikem, redigovaným v první polovině devadesátých let básníkem Jiřím Kuběnou má společného jen málo. Zmizel punc exkluzivity, změnila se redakce, koncepce i formát. Editor, rovněž básník a vydavatel J. E. Frič nijak neskrývá své tíhnutí k osobě a dílu Josefa Floriana, prvorepublikového staroříšského nakladatele, který povýšil krásnou knihu nad pouhou bibliofilii (viz článek Jitky Bednářové v posledních dvou číslech revue Souvislosti). Knížky z nakladatelství Vetus Via jsou, podobně jako tisky staroříšské, synonymem kvalitní typografie, která neprovokuje, neodvádí pozornost od textu, ale slouží knize a jejímu čtenáři.
Nový BOX má atypický formát (14 × 15,5 cm), (velmi) barevnou obálku a jako přílohu hudebně-poetické CD. Autorem typografické osnovy je František Štorm. Dvousloupcová sazba do bloku, absence odstavcových zarážek, minimální okraje – to vše přispívá k tomu, že se na necelé tři stovky stran tohoto literárního sborníku podařilo vtěsnat úctyhodnou porci čtení, které, slovy Vladimíra Novotného originálně spojuje, zjednodušeně řečeno, undergroundovou generaci s literáty z okruhu duchovní tvorby.
První, co upoutá pozornost poučeného čtenáře na první pohled, je myslím dosud neviděné, ale o to půvabnější spojení dvou „německých“ fontů z dílny pražské Střešovické písmolijny (opět F. Štorm) - funkcionalistického bezpatkového Teutonu (titulky, obsah) a klasicistního Walbaumu. Walbaum je také vedle barokního Baskervillu a renesančního Jannonu distribuován v Open Type formátu a dává tak typografovi podstatně více prostoru ke kreativitě (nevšední ligatury, různé typy číslic, kapitálky, indexy a zlomky jako součást znakové sady, nemluvě o nezávislosti na operačním systému), přesto své místo mezi typografy teprve hledá.
Tím, co jinak skvělé knize zbytečně ubírá na půvabu je nedbalá korektura a chyby v sazbě.
Jedním z řešení, jak se zbavit sirotků a vdov (kdo čteš, rozuměj), je v nutných případech zkrátit blok sazby o řádek. Zde však je tomu naopak: text je o řádek přelit přes okraj sazebního rámce. Mezi zápatím a posledním řádkem sloupce tak zůstnou necelé 3 mm, což, zvláště jde-li o poezii, výrazně ruší. Přitom se v mnoha případech šlo tomuto nestandardnímu řešení vyhnout jednoduše dělením. Ke cti sazeče budiž řečeno, že vždy důsledně přelil text ve všech sloupcích a na obou stranách.
Úzká, dvousloupcová sazba do bloku, je vždy váháním mezi povoleným počtem dělení (3×) a ještě únosnými mezislovními mezerami. To je také důvod, proč je sazba sborníku občas příliš děravá. Jednoduchým řešením často bývá změnit ne vždy optimální defaultní nastavení mezislovních mezer v sázecím programu, případně, umožňuje-li to námi užívaný software, použít odstavcovou sazbu namísto jednořádkové. Vždycky je to ale tanec mezi vejci…
BOX trpí klasickým neduhem sborníků – nedůslednou redakcí a korekturou. V textu pak nacházíme opomenuté překlepy (mn“hem), přehlédnutí (uvozovky dole na konci citované věty), nejednotnosti v užívání výpustky (…xxx, … xxx, xxx […] xxx, xxx … xxx), která je navíc občas zastoupena „trojtečkou“ – tak, jak to word dělává…, nesprávné používání pomlčky a rozdělovníku, často v rámci jedné strany, písmeno x namísto znaku × (krát), varianty ve zkratkách tj. versus t. j. a další, nesprávné dělení, etc.
To vše jsou nešvary viděné v dnešní knižní produkci poměrně běžně, koneckonců kdo si toho všimne… Vetus Via ale jako jedno z prvních nakladatelství u nás začalo důsledně uplatňovat zásady dobré typografie i v „obyčejných“ knihách. Bylo by škoda, kdyby si tenhle vavřín nechalo vzít, i když jde jen o box…
Žádné komentáře:
Okomentovat