Jel jsem dnes ráno v půl sedmé na kole do práce. Uprostřed Nuselského mostu jsem píchl zadní kolo. Slezl jsem, obhlížel situaci, a kolemjdoucí pán do toho pronesl: To máš za to, debile.
Na Budějovické jsem v parku míjel postupně dva pejskaře, jejichž miláčkové se vykadili na chodník a oni s tím nehodlali nic dělat. Oba jsem upozornil: první mlčel, druhý mě poučil, že máme přece demokracii.
Cestou z práce prosila paní s kočárkem kolemjdoucí, zda by jí pomohli ze schodů do metra. Jestli jsem na dálku dobře počítal, pomohl jí až sedmý muž, spíš ještě chlapec.
V knihkupectví jsem si vytáhl z regálu novinek knížku: uvnitř byla upatlaná a plná otisků prstů. Někdo šel z hamburgrárny rovnou do knihkupectví bez přestupu v Kapesníkově či Umývadlově.
Na Vinohradech před pekařstvím ležela na zemi dlažební kostka. Malá, šedá, neviditelná. Každý druhý o ni klopýtl nebo ji odkopl o kus dál. Chvíli jsem to pozoroval, a když počet klopýtnutí a kopů přesáhl dvacet, vzal jsem ji a dal pryč z chodníku.
Jeden člověk, jediný den, jediné dopoledne…
Ano, zřejmě máme špatné politiky, když se to všude píše. Ale máme je především proto, že máme špatné voliče.
(Až po dopsání čtu Zandla na ne nepodobné téma.)
(původně Posterous, 11/2012)
Žádné komentáře:
Okomentovat