Zvláštní vztah mám k básníku Ivanu Wernischovi. Už na gymnáziu patřil k mým oblíbencům a k přijímačkám na bohemistiku jsem přinesl předlouhou esej o jeho poezii. Když jsem začal graficky upravovat jeho knihy, měl jsem z toho radost a trochu naivně jsem očekával, že se díky společným debatám nad grafickou úpravou dostanu nějakými tajemnými zadními vrátky až do nitra jeho básnického světa. To se pochopitelně nestalo, jeho návěstidla byla stejně nejednoznačná jako jeho poezie: „Na obálku? Písmenka stačí, leda bychom přidali nějakou pěknou hnědou barvu...“ A sem? „Co třeba rytinka s nějakým pěkným kohoutkem?“
Žádné komentáře:
Okomentovat