Někdy dá autor do vymýšlení obálky tolik energie, času i nadšení, až žasnu. Připravovali jsme s Martinem Putnou edici básnického cyklu Jana Kollára, cyklu, který každý zná ze školy, a nikdo ho doopravdy nečetl – Slávy dcera. Martin napsal ke každému ze sonetů interpretační text a graficky se to muselo pořešit tak, aby oba texty byly vedle sebe. Na obálku jsme měli nachystanou Kollárovu dobovou rytinu. Ale když vedou uvnitř knihy texty mezi sebou napříč časem dialog, neměla by to – říkali jsme si – naznačit i obálka? A tak musel Martin Putna k fotografovi, podstoupit jeho nekonečné rozmary, přežít u počítače všechny retuše, které i z něj udělaly rytinku v kollárovském duchu. Nevím, jestli právě taková obálka nakonec někoho přesvědčila ke koupi knihy, natož k přečtení všech Kollárových sonetů, ale rozhodně jsme se u toho pořádně vyřádili.
Žádné komentáře:
Okomentovat