Z juvenilií

Život začíná venku

V šesti letech uviděl divadelní plakát. Velká červená písmena a fotografie jakési ženy. Život začíná venku. Nikdy už si tenhle slogan nedokázal vymazat z paměti. Vynořoval se spolu se všemi jeho útěky a usínal s jeho pokornými návraty. Ale teď už nic nepřichází. Vítr, co vane z noci, udeří jako vítr, co vane z temnot. Nic nepřichází. Noha přes nohu, lampa na stole, stín spodního prádla. Nic nepřichází. Bouchly veliké dveře a do tmy utíká vyděšený chlapec…

Hrdina všedního dne

v bufetu rozteklá vedoucí,
odevšad smrdí tu dršťky,
pivo, rum, dva sýry zrající,
vydržet, odejít pěšky
s pocitem antických herojů

jídlo však už stoupá nahoru…

Konec dětství

na cestě domů vzpomíná
na sny, ve kterých regina
na její hlavu vložila
korunu z mrtvého motýla

že zrovna tohle lásku znamená,
z toho je pěkně zmatená…

Lolita

u skleničky vína sedí,
profesor má dobrý den
oba dva moc dobře vědí,
kdo je jak kým ohrožen

na dně sklenic veritas,
ráno mlha z misek řas
sbírá zbytky…

(původně školní časopis Porgazeen)