Představte si umělecký projekt: fiktivní e-shop s dětmi. Šokující, věrohodný, má za úkol upozornit na palčivý sociální problém. Podaří se mu to, vzbudí dostatečný humbuk (u nás i v zahraničí, v TV i na netu) a nakonec vede až ke změně legislativy.
Představte si reklamní projekt: fiktivní e-shop s dětmi. Šokující, věrohodný, má za úkol upozornit na palčivý sociální problém. V médiích se o něm píše… Moment, cože? To už jsem psal, nebo ne?
První odstavec mluví o projektu Rent a baby Jany Štěpánové, druhý o Dětínu agentury Loosers. Časová posloupnost i podstata obou projektů svádí k domněnce, že druzí okopírovali první. Jistě, dva stejné nápady mohou být, ale není tu od toho důkladná rešerše? (Kdo si zadá do vyhledávače “fiktivní e-shop děti” nebo “e-shop s dětmi kampaň”, najde první projekt u Google i u Seznamu.)
Z pohledu právního je to bohužel nenapadnutelné, z pohledu etického sprosté. Obdivuji drzost agentury pohybovat se na tak ostré hranici a tak bezostyšně cicat z cizích sklenic. A stejně mě udivuje, že Linka bezpečí, bez diskuse důležitý a sympatický subjekt, má zapotřebí takhle hazardovat se svou pověstí.
(A nejsem zdaleka sám, kdo si toho všiml. V kontextu to pojala i MF Dnes.)
Žádné komentáře:
Okomentovat