Recenze edice Thesaurus nakladatelství Krystal OP z pera (či dnes už lépe „z klávesnice“) Jana Linky (viz s. 256 v tomto čísle) mě přivedla k malému zamyšlení jak nad samotnou řadou, tak nad vydáváním odborné literatury v širších souvislostech.
Zdá se mi, že pojem „krásná kniha“ máme většinou spojený s bibliofilií, nákladnou obrazovou publikací či beletrií, kterou výtvarník opatřil nápaditou a provokující obálkou; hledat krásnou knihu také v oblasti odborné literatury (kam pro zjednodušení řadím i eseje, paměti, texty teologické a filosofické) by nás napadlo snad až na posledním místě. Může za to nedávná historie, počátek devadesátých let, který přinesl záplavu odborné literatury v podobě špatně vytištěných skript, knih sázených v legendárním i proklínaném editoru T602 či v prvních DTP programech bez náležitého technického zázemí a bez výtvarného citu a typografické pokory. (Mnozí to tak fušersky dělají kupodivu dodnes – třebas pověstné „centrum pro DeskTop Publishing“ na FF UK, které knihy mrzačí technicky, výtvarně i pravopisně.) Během let se prosadilo několik možných řešení odborných textů: a) dobře čitelná sazba, řešená graficky jednoduše, ale funkčně; obálka korespondující s obsahem a vyvedená jen písmově (např. knihy nakladatelství OIKOYMENH); písmo většinou nejprověřenější, tedy Times New Roman a jeho varianty; b) dobře čitelná sazba, znápadněná drobným grafickým ozvláštněním či nezvyklým, přesto vhodným písmem; obálka vyvedená písmově s barevným či geometrickým zvýrazněním (např. literárněvědná řada nakl. TORST, sázená bezpatkovou Futurou Paula Renera, která v sazbě kdysi představovala funkcionalistickou revoltu, ale později se prodrala až k chlebovým písmům“); c) funkčně uměřená sazba; výtvarně bohatá obálka, lákající oko čtenáře; písmo garamondovské či baskervillovské, nápadné i nenápadné zároveň (např. nakladatelství H&H či Lidové noviny. Výtvarné řešení obálky by však mělo – pro čtenáře srozumitelně – korespondovat s obsahem, nemělo by být samoúčelnou exhibicí: fatální prohrou tohoto typu je např. hlína přerušovaná nebesy a asfaltovými řekami se slunečními průsvity na obálce vynikajících pamětí Zdeňka Kalisty (navrhl Boris Mysliveček, Atlantis).
Grafické řešení výše zmíněné edice Thesaurus se ubírá třetí („obálkovou“) cestou. Už první svazek zaujal nápaditým výtvarným „fíglem“: kombinací černobílé grafiky tučných čar se strohým a ostrým počítačovým písmem (obrázek vs. jméno autora, logo nakladatelství vs. jeho název) a zároveň kombinací tohoto písma s ručně kresleným, poskakujícím názvem knihy. Vzhledem k tomu, že jde o řadu základních teologických textů, mohl být leckterý čtenář lehce pohoršen („Copak to jde, znevažovat teologii hříčkou?“); přesto jde o řešení důmyslné a ladné, které dokáže znápadnit obálku víc než barevné fotografie křížů v zapadajícím slunci, plačících hrdliček a krvácejích srdcí (viz produkci Karmelitánského nakladatelství). Pro vlastní text zvolil typograf písmo Aldine721 od firmy Bitstream – jde vlastně o klon písma Plantin (navrženo v 10. letech 20. století F. H. Pierpontem pro Monotype Corporation jako novodobá varianta tradiční francouzské renesanční antikvy garamondovského řezu; ostatně sám název odkazuje na antverpského tiskaře Kryštofa Plantina). Volba je to dobrá – Plantinem se sázela odborná literatura u nás už tradičně, písmo je to podobně jako Times New Roman dobře čitelné, úsporné a působí nepatrně zúženě; typograf si mohl navíc najít i zdůvodnění v souladu s teologickým obsahem ediční řady: Plantin přece vytiskl v 16. století parádní několikasvazkovou Bibli pro španělský dvůr!
Třetí svazek Thesauru však náhle písmo Aldine721 opouští (možná se zazdálo typografovi příliš okoukané, možná dal za pravdu Františku Muzikovi, který o něm napsal: „Je to pro mnohé účely vskutku neobyčejně užitečné písmo, ale stěží je lze vydávat za písmo krásné.“) a odvážně ho nahrazuje neprověřeným a moderním písmem Iowan Old Style od firmy Bitstream. Písmo vytvořil roku 1991 čtyřicetiletý výtvarník John Downer jako moderní poctu produkci renesančních tiskařů benátského okruhu (Aldus Manutius, Francesco Griffo). Iowan je univerzálně použitelná dynamická antikva, dobře se čte i v malých velikostech, má krásnou kurzívu a plně vyhovuje všem nárokům kladeným na sazbu odborného (ale i beletristického) textu.
U třetího svazku však stojí za zmínku ještě jedna věc: jako by byl typograf nadšen volbou moderního písma, které odkazuje hluboko ke kořenům typografické krásy (jde o průhlednou analogii: moderní čtenář se vrací ke kořenům teologické literatury), rozhodl se ono „moderní“ zdůraznit věru nečekanou volbou iniciál – nakreslil je hravými a neuspořádanými tahy pera překladatel a grafický autodidakt Ondřej Koupil. Opět mohl být leckterý čtenář vyveden z míry („Obálku ještě snesu, ale co má být tohle? Vždyť to působí jako pěst na oko a chudinka sv. Kateřina se musí obracet v hrobě!“), nicméně je to volba srozumitelná a funkční: moderní čtenář (= iniciála) vstupuje do textu, který se vzpírá jeho zkušenosti a čtenářské zbrklosti a který se mu otevře, až se zklidní a najde v sobě řád, podobně jako klidně a uspořádaně plyne vysázený text.
Celková kvalita sazby je zejména u posledních svazků vysoká (sází se i ligatury, které dnes nenajdeme ani u nejprestižnějších grafických studií), občas pokulhává korektorská práce (4. svazek), výjimečně se objeví nepochopitelná bota (ve 3. svazku se např. vedle skutečné kurzívy objevuje i kurzíva falešná, počítačově nakloněná, které veškerou krásu písma Iowan Old Style zprzní).
Zdá se mi, že právě řada Thesaurus může být vzornou ukázkou typograficky čisté práce, která využívá moderních technologií s pokorou a se stálým zřetelem k obsahu textu i očím čtenáře. Vynikající dojem jí kazí pouze logo – fádní montáž truhly a nápisu „Thesaurus“, který z ní možná vylézá, možná ne; velké „T“ navíc částečně s truhlou splývá a čtenář tak napoprvé čte pouze „hesaurus“. Přeju těm krásným knihám logo stejně nápadité a hravé jako obálky či iniciály ve třetím svazku…
(Thesaurus – Klasická díla teologické a duchovní literatury. Nakladatelství Krystal OP, Praha 1997 až 1999: (1) Sv. Bonaventura: Putování mysli do Boha. (2) Lev XIII.: Divinum illud munus. (3) Sv. Kateřina Sienská: Dialog. (4) G. Savonarola: Útěcha mého putování. (5) Sv. Bernard z Clairvaux: O stupních pokory a pýchy. Chvály panenské Matky. Typografie a sazba Jiří Kopecký, obálka Tatiana Svatošová.)
Žádné komentáře:
Okomentovat