Časopisy Revolver Revue, Kritická Příloha RR a Pěší zóna („Revue pro památkovou péči, archeologii, historii, výtvarné umění a literaturu“) měly z typografického hlediska donedávna málo společného. Viktor Karlík a Dušan Straňák vybavili „Revolverku“ už od prvních oficiálních čísel klasickou jednoduchou typografií a nezaměnitelným, výrazným patkovým písmem Hiroshige (Kritická Příloha pak úpravu s úspěchem naklonovala), Miloš Hausner řešil Pěší zónu geometrickou Futurou, kterou se nic pokazit nedá. V posledních číslech se podoba všech tří časopisů překvapivě začala sbližovat.
Pěší zóna změnila grafika (Dušan Straňák), zmenšila o dva prsty formát a Futuru odkazující k funkcionalismu a avantgardě 30. let nahradila dvěma písmy Františka Štorma s kořeny v 17. a 18. století – textovým Jannonem (přepis Jannonova písma s kurzivou mimořádné křehkosti a krásy) a titulkovým Johnem Sans (pokus o bezpatkový pendant k barokní antikvě Johna Baskervilla). Dobrý dojem z lehce archaizujícího typografického řešení (umocněného nažloutlým papírem) bohužel při bližším zkoumání kazí práce sazeče: předvádí školácké chyby (zejména v dělení slov a v nesoustavnosti užívání jednotlivých řezů) a proti duchu zvoleného písma i celkové úpravy není s to vysadit ligatury.
Revolver Revue i Kritická Příloha RR se originálně mění za pochodu, číslo od čísla přibývají nové prvky: oba časopisy sáhly stejně jako Pěší zóna po Štormově písmu John Sans (užívají ho však nejen v titulcích, ale i k sazbě básní, záhlaví, zápatí a marginálnějších textů), „rozbily“ své tradiční obálky v titulkovou koláž (KP) či souměrnou středovou osu (RR), kulérové (KP) a dokumentární (RR) oddíly tisknou na barevný papír. Těžko říct, zda bude nová úprava postavena na takovéto koexistenci tradice i novátorských zásahů, nebo zda je zatím v půli cesty.
* * *
Časopis, který zahrne do své úpravy i písmo a nesáhne pouze po nekvalitních fontech dodávaných s operačními systémy, dává svému čtenáři dobrý signál, že si ho váží. Jedno se zdá být jisté: neokoukanost, kvalita a zřejmě – ve srovnání s cizími písmy – i láce Štormových písem se stávají dobovým fenoménem a grafikům výzvou i dobrým vodítkem. A nakládá se s nimi věru různě: střídmě (studentský časopis Babylon nedávno prostě zaměnil Times za Štormovova Johna Baskervilla (František Štorm: „naprosto obyčejné a nenápadné písmo – dělník ve službách literatury“), košatě (když před časem brněnský Host změnil grafickou úpravu, doslova se Štormovými písmy opájel a působil spíš jako písmový vzorník; v posledních číslech už je střídmější a přehlednější) a bohužel i barbarsky (reklamní tiskoviny vhazované do schránek dokázaly už zhanobit i Štormovu transkripci Týfovy antikvy).
Nejenom mezi kulturními časopisy platí: kde se nedbá na formu, nedbá se ani na myšlenku. Ve světě přeplněném nejsvůdnějšími lákadly to může být dobré vodítko…
Žádné komentáře:
Okomentovat