11. března letošního roku dostali čtenáři do rukou Literární noviny v nové úpravě od Václava Ševčíka. Na první pohled radikální proměna; ve skutečnosti se změnilo logo a písmo, číslování stránek se přesunulo do informací v záhlaví, avšak rozvržení novin (střídání třísloupečné až pětisloupečné sazby, řešení popisků ap.) v zásadě zůstalo.
Literární noviny sympaticky a na české poměry neobvykle nenechaly změnu bez komentáře a doprovodily ji rozsáhlým rozhovorem s jejím autorem, v němž lze nalézt i drobnou (26 řádek) autointerpretaci nové úpravy.
O svém řešení Ševčík říká, že má na první pohled odkazovat na Literárky „před padesáti lety, které dělal pan profesor Muzika“. Těžko říci, co má na mysli: Literárky měly tehdy titulky serifové (Ševčík ne), a navíc: logo Literárek bylo už od 50. let postaveno na výrazně serifovém „L“ (z počátku mělo dokonce podobu jakési iniciály s florálním ornamentem, později alespoň výrazné serify, nakonec se stalo de facto logotypem – viz „LL“ a „L“ místo plného názvu novin na konci 60. let), které zrušila až „počítačová“ grafická úprava v roce 1996: ta logo řešila bezserifovými verzálami a Ševčík to dělá zrovnatak. Evidentní odkaz na „Muzikovy“ Literárky je tak jediný: stejně jako tehdy jsou to noviny černobílé…
O písmech Ševčík říká: „Používám pouze dva fonty, titulkové písmo je v podstatě reklamní, předválečný font Avantgarde, druhé je naopak dosti nový font Minion, který vychází z Garamondu.“ Není však bohužel zcela přesný: písmo Avant Garde Gothic je sice vzdáleně inspirováno geometricky konstruovanými písmy předválečné avantgardy, avšak jde o písmo moderní, v 70. letech 20. století zpracované Herbem Lubalinem, Tomem Carnasem a Edem Benguiatem. Název písma navíc není odvozen od avantgardy, ale od časopisu Avant Garde Magazine, jehož logo Lubalin navrhl.
Písmo Minion pochází z roku 1990 a jeho autorem je Robert Slimbach. Ten sice navrhl dříve písmo historicky „vycházející z Garamondu“ (Adobe Garamond, 1989), avšak Minion není další garamondovská replika, je to původní písmo, originálně „mixující“ jednak rozličné vlivy humanistických písmolijen italských (15. století), francouzských (16. století) a holandských (17. století), jednak Slimbachovy kaligrafické záliby. Na první pohled odkazuje Minion bohužel ne k Literárkám „před padesáti lety“ (jak chce Ševčík), ale spíš k moderní počítačové typografii – firma Adobe jím totiž sází všechny manuály a propagační materiály ke grafickým programům, jde proto mezi typografy o písmo snad až příliš okoukané a jednosměrně konotující.
Václav Ševčík usiloval o jednoduchý, střídmý styl, což se mu klasickou kombinací „textového“ serifového písma a „titulkového“ bezserifového písma bezpochyby podařilo. Přehlednosti a lepší orientaci by však ještě prospělo, kdyby Literárky střídměji zacházely s počtem velikostí a řezů zvolených písem: jen na 1. stránce čísla 11/2002 jich napočítáme u pouhých čtyř článků hned sedm, což snese možná plakát (Ševčíkova doména), ne však noviny.
Snad to grafik spolu se sazečkou v dalších číslech doladí…
Žádné komentáře:
Okomentovat